Dne 11. 11. 2015 jsme otevřeli první značkovou barefoot prodejnu leguano v České republice. Tehdy jsem byl ještě zaměstnaný a vedle práce to byl můj první skutečný „podnikatelský stres-test“. Překvapivě ale nebyl stres tam, kde by ho člověk čekal. Hostů přišly desítky, kolem otevření je potřeba vyřešit stovky detailů… a přesto jsem byl vcelku v klidu.
Co mě znervózňovalo víc, byla úplně jiná věc – jestli zvládnu zaběhnout Velkou Kunratickou v barefoot leguano.
Velká Kunratická se běhá každou druhou listopadovou neděli a má pověst krátkého, ale krutého závodu. 3 100 metrů, tři prudká stoupání, tři přeběhy potoka a terén, který občas působí dojmem, že vznikl spíš omylem než plánem. „Výběh k Hrádku“ má na 60 metrech převýšení 45 metrů a běžec tam spíš připomíná horskou zvěř než atleticky ladného člověka. K tomu kameny, kořeny, skály – a z kopce dolů v barefoot? Upřímně, čekal jsem, že to bude bolet víc.
A bolelo to. Ale doběhl jsem. A tím se něco zlomilo. Od té chvíle jsem začal brát barefoot běhání vážně – postupně jsem zvládl desítky, půlmaratony i maratony. A říkám si, že barefoot mám vlastně asi už nadosmrti. Chodidla si prostě zvykla.
Od roku 2015 jsem pak nevynechal jediný ročník Velké Kunratické. Možná z tvrdohlavosti, možná ze zvyku. Každopádně právě ten první běh v den otevření prodejny pro mě znamenal víc než slavnostní stříhání pásky. V roce 2024 jsem se stal veteránem Velké Kunratické. V roce 2025 jsem běžel v barefoot leguano po desáté.
Petr Exnar